XXIII. Dva oblaky zasmušilé

Josef Kalus

Dva oblaky zasmušilé podaly si ruce bílé nad vysokou horou, když se rděla zorou. Jeden rodem ze Šumavy, druhý něžný, zlatohlavý v Beskydách se zrodil, po Bečvě se brodil. V srdcích obou plály blesky, ze rtův jejich zněly stesky – v této jitřní době rozuměly sobě. Tam, kde Kriváň témě zdvihá v let se jejich peruť míhá: tam sbor čeká druhů ze slovanských luhů. Slovač bědná volá, úpí, ze srdce jí pijou supi toky krve rudé – „Bude vojna, bude.“ Lidé – bratří – ruce v klínu nechají lkáť Slovačinu, rváť z ní roucho chudé – „Bude vojna, bude.“ Ať se lidé rdějí v líci, oblaky až hřímající tasí blesky rudé – „Bude vojna, bude.“ Oblaky dva zasmušilé unáší v spěch křídlo bílé a v modravé dálce svolávají k válce. –

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

74. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Svítání na Radhošti. (Jan Evangelista Nečas)
  2. Pohádky. (Adolf Heyduk)
  3. None (Rudolf Pokorný)
  4. Vavro Brezula. (Rudolf Pokorný)
  5. XIX. Na Radhošti v růžích z rána (Josef Kalus)
  6. Poslání na Slovensko. (Adolf Heyduk)
  7. 129. Jako smutně lesní holub upí (Jan Kollár)
  8. Společný vzlet. (Adolf Heyduk)
  9. MORAVĚ. (Karel Václav Rais)
  10. RŮŽE POVÁŽSKÁ. (Adolf Heyduk)