IV. Oblaky, já se jen směji

Josef Kalus

Oblaky, já se jen směji vašemu věčnému reji, že zjev váš čarovný, bílý nestane nikde ni chvíli. Jen se tak nechmuřte temně – sestupte na trávník ke mně, rozbiju vedle mne stánek, zkuste, jak sladký je spánek. Oblaky hněvně dál spěší... „Že vás ten věčný rej teší!“ V tom na mne liják se snese a nikde úkryt v lese. Náhlá ta bouře mne leká, z šatu déšť proudem mi stéká. Oblaky bouřně se smějí a v dálku nade mnou spějí! –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ježíšek, jesličky, betlém, jesle, jezulátko, herodes, oslátko, děťátko, vánoční, vánoce

243. báseň z celkových 267

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXI. S prapory a fábory (Jaroslav Vrchlický)
  2. České Jezulátko. (Eliška Krásnohorská)
  3. Štědrovečerní motivy. (Xaver Dvořák)
  4. SMUTNÉ VÁNOCE (František Odvalil)
  5. GLORIA. (Xaver Dvořák)
  6. VÁNOČNÍ PÍSEŇ (Jan Opolský)
  7. Koleda. (František Leubner)
  8. DVĚ MATKY. (František Odvalil)
  9. ROMÁN DVOU DUŠÍ. (Karel Dostál-Lutinov)
  10. RUDÝ BLESK. (Vladimír Houdek)