Ku srdci lidskému.

Josef Kalus

O jak si hluboko, ty srdce lidské, kleslo do prachu všednosti – a smutně doznívá v tvém nitru svaté heslo, těch kouzel největších: tož lásky, volnosti! O škoda záře tvé a vůně, škoda květů, jež v blátě zmírají; o, kterak roznítiti k plamennému letu tě pláčem mám svých strun, jež bolem pukají? Tvůj trůn je na nebi, ty perlo božských činů, ve kruhu sluncí, hvězd; já toužiť přestávám po hvězdách, po vavřínu, já toužím tebe jen ze prachu k nebi vznést! Ta touha vznešená nechť lýru moji ladí, kol záři rozlívá; kéž kůra ledová, jež do kola tě hradí, paprskem písní mých v rosu se rozplývá! Kéž znova ozve se v tvém nitru svaté heslo, tož lásky, volnosti; – a jak jsi hluboko, ty lidské srdce, kleslo, tak vznésť tě vysoko chci z prachu všednosti!

Patří do shluku

dagmar, skvoucí, třáseň, zdoba, zžíhat, vzdušný, třepetavý, spousta, kadeř, řasa

159. báseň z celkových 203

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Svatopluk Čech)
  2. None (Svatopluk Čech)
  3. ANDĚL. (Svatopluk Čech)
  4. None (Svatopluk Čech)
  5. K písni. (Bohuslav Čermák)
  6. Poenitentia. (Xaver Dvořák)
  7. None (Svatopluk Čech)
  8. None (Ludvík Lošťák)
  9. DO SVĚTA ŠIRÉHO. (Svatopluk Čech)
  10. STEP. (Svatopluk Čech)