761.

Josef Vlastimil Kamarýt

Jsem a budu! nemám sjíti! tím se duch můj raduje. Bolest musí práškem býti, jejž mi slunce zjevuje; slunce ono, co jest všude, které nikdy nezajde; nímž, co bylo, jest a bude, vzešlo, a se vynajde.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

335. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Tušení. (Josef Václav Frič)
  2. 55. Sem tam bloudě v želi přehlubokém, (Jan Kollár)
  3. 1. Mrak až přijde šerý, a slunce přikryje jasné, (Karel Hynek Mácha)
  4. VII. Bolestnou slzu cítím v oku, (Josef Uhlíř)
  5. AŤ JÁ ČI TY. (Josef Svatopluk Machar)
  6. I. Pozvání. (František Matouš Klácel)
  7. Útěcha. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Šedá mhla dnes vesmír rouškou halí, (František Sušil)
  9. Chci skalou být a pevně stát! (Jiljí Vratislav Jahn)
  10. 284. Dne z očí tvých už Bůh mi nepřisoudí; (Adolf Heyduk)