V životě bez lásky.

Bohdan Kaminský

To Bůh ví, co teď po čele mi jelo jak mrtvá ruka, chladná jako mráz, co oko mi až k slzám rozechvělo tou bolestí, jež věčně žije v nás. A náhle vstává, než se člověk nadá, jak chmura těžká rázem přichvátá a člověk zmámen do tmy její padá, čím’s neviděným stržen do bláta... Co platno říkat „věř a doufej znova“, když vše, v co věříš, vždy tě oklame, když cestou každou dojdeš do hřbitova, pod kámen hrobu do tmy neznámé! Když opustí tě všechno to, v co věří hoch, dítě, muž, – a když jsi náhle sám, jen s bolestí a roveň štvané zvěři před lidmi prcháš v náruč samotám. Pak pohled každý do duše tě raní a cítíš v srdci, klas, jenž zašumí ti nad hrobem, pták, jenž se lidí straní, že více ti než oni rozumí. Leč srdce tvé je otrávené, prázné a jako hrob, kam s pláčem všechno dáš. A přijdou chvíle, kde mdlá noha vázne nad vírem řeky, kam se zadíváš... Tak v zoufalé a teskné resignaci ti prchá život, stárneš ve trudu, vždy v duši se ti stará bolest vrací i mdlý a trpký výsměch osudu. A život, ach, ten dál jde proudem časů bez účelu a cíle... na moři tak časem uzříš plavce bez kompasu, než s rozbitou se lodí ponoří... To Bůh ví, co teď po čele mi jelo jak mrtvá ruka, chladná jako mráz, co oko mi až k slzám rozechvělo tou bolestí, jež věčně žije v nás. A to je život? sebe ptám se v bázni... A duší táhne to jak těžký sen, proč stokrát sklamán znovu člověk blázní, chtě šťastným být, když k smutku narozen. Tak život splývá kolem těžkých skrání, – a jednou snad se zeptáš, proč jsi žil, když vysílen a chorý v umírání bys chladnou ruku k srdci položil. Chtěl’s život pít a smrt jsi našel u dna, se v rozluštěné zachvěv otázce, zda život více je než píseň bludná, kde refrainem je výkřik po lásce.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

340. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Věř, doufej, trp! (Jan Červenka)
  2. BELLADONNA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. AMARA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. *** (Bohdan Kaminský)
  5. *** (Bohdan Kaminský)
  6. Ve chvíli smutku... (Bohdan Kaminský)
  7. Myšlénky nezrozené. (Bohdan Kaminský)
  8. Mladé trpitelce. (Alois Škampa)
  9. 168. Již se opět zamračilo nebe, (František Sušil)
  10. Srdce čisté stvoř mi, ó Bože! (E. Antonowicz)