Jest otrokem kdo bez nadšení jde tu(J5f)
leč velikým kdo peruť vzepjal k letu(J5f)
a letí letí posvěcen a nadšen(J5f)
v říš světla k slunci byť i spoustou mračen(J5f)
a chmur z nichž každá jako můra padá(J5f)
na volnou peruť když se v dáli ztrácí(J5f)
než ochromená náhle zakrvácí(J5f)
a potřísní si blátem peří bílé(J5f)
tak často dříve než dolétla cíle(J5f)
Ba kolikrát ah kolikráte tady(J5f)
se u nás k letu vzepjal orel mladý(J5f)
ah kolik u nás čistých mocných křídel(J5f)
výš vzletět chtělo do oblačných sídel(J5f)
tam odkud lidem v moře beze hrází(J5f)
z drahého klína vzácné perly hází(J5f)
a na skráň jejich bílé růže střásá(J5f)
vždy svatá věčná nesmrtelná krása(J5f)
již jedni zovou uměním já manou(J5f)
Leč kolikráte s duší rozervanou(J5f)
a rány v prsou na čele i v skráni(J5f)
ti všichni zpátky klesli utýráni(J5f)
ah kolikráte bez naděje tlouci(J5f)
o zemi viděls hlavy jejich mroucí(J5f)
těch všech z nichž každý v žití slávu hledal(J5f)
a jimž ni skývu chleba život nedal(J5f)
A život náš kdo jdeme dlouhou poutí(J5f)
v klín umění mdlou hlavou spočinouti(J5f)
Náš celý život to je mráz a kletba(J5f)
a pustý výkřik jehož nikdo nedbá(J5f)
Břeh pod námi se každým krokem láme(J5f)
a jestli někde cestou zanikáme(J5f)
vzkřik na ústech a beznaději v duši(J5f)
co víc Kol stejně chodí lidé hluší(J5f)
a toho každý zapomene záhy(J5f)
kdo nedoletěl ani konce dráhy(J5f)
a z půle zapad do prachu a bláta(J5f)
I soudruh jeho mlčky dále chvátá(J5f)
a myslí jak tam bez pomoci hyne(J5f)
dnes ten a zítra osud zvolí jiné(J5f)
Však nemůže tak nesmí déle zůstat(J5f)
Stín večera než v žití počne vzrůstat(J5f)
tu český herec ten jenž budil spící(J5f)
byl básníkem i knězem slzu v líci(J5f)
a úsměv na rtu lásku k vlasti kázal(J5f)
dnes bouří hřměl a zítra kytku vázal(J5f)
na hroby těch kdo padli cestou před ním(J5f)
O skývu chleba ve zápase všedním(J5f)
utýrán umdlen vším co trudně prožil(J5f)
má vlastní domov mít kde v klidu složil(J5f)
by k odpočinku unavenou hlavu(J5f)
Neb prací svou kdo velikým je v davu(J5f)
a nadšením a strádáním je větší(J5f)
má právo žádat aby ruka něčí(J5f)
vždy vlídně jemu dala růži kterou(J5f)
on vždycky výš si vezme v dráhu šerou(J5f)
když zase vzlétne hrdý orel bílý(J5f)
výš k slunci svému k zářivému cíli(J5f)
tam odkud lidem tisíc růží střásá(J5f)
kde velká věčná nesmrtelná krása(J5f)
a z bohů lidi z lidí bohy tvoří(J5f)