Hus ležel spoután ke zdi přikován(J5m)
v ponuré kobce do níž vnikala(J5m)
měsíčná záře zrezivělou mříží(J5f)
a na zeď chladnou vlhkou kreslila(J5m)
pochmurný černý kříž jak na rakev(J5m)
Večerním tichem zněl jen chvílemi(J5m)
krok stráží za dveřmi a z daleka(J5m)
sem doléhaly zvonů hlaholy(J5m)
jež ze všech věží v městě hučely(J5m)
po celé týdny co se konal sněm(J5m)
A vězeň vzpomínal těch prvních dnů(J5m)
kdy přišel do města kde ruch a hluk(J5m)
jek pištců kejklířů i zbraní chřest(J5m)
víření bubnů křik a hlučný smích(J5m)
kol něho vřel že všecek omámen(J5m)
se davem potácel kde v ulicích(J5m)
se tolik lidu tísnilo že stěží(J5f)
se dostal k domu Fidy nábožné(J5m)
u které bydlil Ač již každý dům(J5m)
někoho hostil přece den co den(J5m)
ba každou hodinu se sjížděli(J5m)
sem noví hosté ze všech světa stran(J5m)
že ani kláštery již pojmouti(J5m)
nemohly příval všech těch prelátů(J5m)
a kardinálů knížat církevních(J5m)
již v skvělém průvodu svých dvořanů(J5m)
do města vjížděli jak králové(J5m)
A za nimi se valil branami(J5m)
biskupů mnichů nespočetný dav(J5m)
a s nimi šlechta výkvět křesťanstva(J5m)
z všech končin světa z Flander ze Španěl(J5m)
z Anglie z Italie z Francie(J5m)
A vřava rostla V těchto prvních dnech(J5m)
Hus často městem bloudil roztruchlen(J5m)
tou hlučnou radostí a častokrát(J5m)
byl stržen davem který v ulicích(J5m)
po celý proudil den Tak jedenkrát(J5m)
se dostal k paláci v němž přebýval(J5m)
sám svatý Otec právě ve chvíli(J5m)
kdy z něho vyjel s hledím spuštěným(J5m)
na černých koních v rudých čabrakách(J5m)
dav rytířů již byli oděni(J5m)
od hlavy do pat v modré brnění(J5m)
vztyčeni v třmenech v rukou třímali(J5m)
vysoké dřevce s pruhy pestrými(J5m)
strmící hrdě k nebesům jak les(J5m)
A za rytíři rovněž na koních(J5m)
zlatistě plavých spousta biskupů(J5m)
v jiskřících infulích a ornátech(J5m)
z nichž drahokamů blesky sršely(J5m)
dál množství pážat v drahých kabátcích(J5m)
se znaky vyšitými na rukávech(J5f)
pak trubačové garda heroldi(J5m)
a konečně v své zlaté karosse(J5m)
tažené šesti páry sněžných ořů(J5f)
sám papež seděl v plášti ze zlata(J5m)
s tiarou na hlavě Hned za karossou(J5f)
na bílých klisnách jela družina(J5m)
zářících dam jež byly oděny(J5m)
v brokáty vzácné stříbrem prošité(J5m)
a drahokamy poseté z pod čapek(J5f)
vroubených kožišinou splývaly(J5m)
nádherné bujné jejich kadeře(J5m)
na skvělá obnažená ramena(J5m)
Na konec římská šlechta dvořané(J5m)
a celý průvod uzavřen byl zas(J5m)
trčícím lesem pruhovaných dřevců(J5f)
Když průvod zmizel v dáli dozněla(J5m)
bouř koňských kopyt která křesala(J5m)
déšť jisker z dlažby tu se probíral(J5m)
jak ze sna těžkého To zjevení(J5m)
nádhery světské Pýchy pohanské(J5m)
jež právě v město v zlaté karosse(J5m)
slavila hrdý vjezd svůj vítězný(J5m)
to tedy papež Kristův náměstek(J5m)
jenž jede na mši jako satrapa(J5m)
s tiarou zlatou v davu kurtisán(J5m)
Hus kráčel městem smuten zamyšlen(J5m)
že nevěděl kam nohy nesly jej(J5m)
a vyšel z brány ubíral se poli(J5f)
až došel ke kříži jenž přes cestu(J5m)
stín dlouhý vrhal Na něm do kraje(J5m)
ramena spásná Kristus rozvíral(J5m)
Zde poklekl a vroucně modlil se(J5m)
za hříchy své za spásu věřících(J5m)
a prosil Boha by jej ochránil(J5m)
před davem jeho krutých nepřátel(J5m)
a dopomohl pravdě k vítězství(J5m)
Tu když své oči zvedl ke kříži(J5m)
se zdálo mu že Kristus hlavou hnul(J5m)
že z hrudi se mu vydral tichý vzdech(J5m)
a jeho očí smutných sšeřelých(J5m)
spočinul na něm pohled útrpný(J5m)
Či byl to klam Když znovu pohlédl(J5m)
na kříži visel Kristus nehybně(J5m)
leč v srdci svém Hus náhle pocítil(J5m)
že nikdy již se do Čech nevrátí(J5m)
z tohoto města v tichý domov svůj(J5m)
v ty širé pláně pole zrající(J5m)
jež vítr čeří s měkkým šelestem(J5m)
že po nich vlny stříbrozelené(J5m)
jak stíny jdou v ty bílé dědiny(J5m)
rozseté v blatech v lesy stopené(J5m)
kde lid se často scházel pod lipami(J5f)
by slovo boží slyšel z jeho úst(J5m)
Teď věděl jistě tam se nevrátí(J5m)
A smutek duši jeho zastínil(J5m)
jak dusný mrak jak duši Kristovu(J5m)
když v Getsemanské klečel zahradě(J5m)
sám v modlitbách Hus tiše vstal(J4m)
a bral se k městu vešel do brány(J5m)
a cestou zvolna jeho myšlenky(J5m)
se k přítomnosti opět vracely(J5m)
na při svou myslil vzpomněl průvodu(J5m)
s nímž ráno setkal se a netušil(J5m)
že ještě dnes se octne tváří v tvář(J5m)
svatému Otci zas Když došel k domu(J5f)
ve kterém bydlil uzřel před vraty(J5m)
stát zástup žoldnéřů a nahoře(J5m)
zastihl Jana z Chlumu přítele(J5m)
v rozepři prudké s dvěma biskupy(J5m)
jimž papež kázal Husa přivésti(J5m)
Když vyslechl Hus jejich poselství(J5m)
na prsou zkřížil ruce pokorně(J5m)
a tiše odvětil Jsem připraven(J5m)
A znovu zaševelil jasný hlas(J5m)
mu v srdce hloubi Již se nevrátíš(J5m)
Pak objal Jana z Chlumu přítele(J5m)
kterému slzy z očí vytryskly(J5m)
při tomto loučení a s biskupy(J5m)
v průvodu žoldnéřů se ubíral(J5m)
v papežův palác V síni nádherné(J5m)
do které vešli v sloupech mramorných(J5m)
jak v zrcadlech se rděly odlesky(J5m)
rouch kardinálů kteří kolem nich(J5m)
se smáli hovořili v skupinách(J5m)
a v pozadí na stolci ze zlata(J5m)
Hus nyní opět spatřil papeže(J5m)
jak v bílém rouše v čapce nachové(J5m)
a lemované peřím labutím(J5m)
o lenoch opřen živě rozprávěl(J5m)
s nějakým patriarchou Za stolcem(J5m)
ze sboru žen co chvíli vznesl se(J5m)
jásavý smích jak v slunci vodotrysk(J5m)
Zvlášť dvě z nich byly skvělé opojné(J5m)
zářivých očí nedočkavých rtů(J5m)
kvetoucích krví Jedna kypící(J5m)
jak Fryne zlatých vlasů nádherných(J5m)
na šíji spiatých velkým smaragdem(J5m)
si s pavím pérem hrála s úsměvem(J5m)
co druhá temná s modravými vlasy(J5f)
jak letní půlnoc líně loupala(J5m)
veliký oranž sedíc na stupních(J5m)
prestolu papežova Zmlkl hovor(J5f)
když vstoupil Hus a papež upozorněn(J5f)
nastalým tichem chvíli upíral(J5m)
naň mlčky zrak a kolem úzkých rtů(J5m)
mu kmitl úsměv Jako bystrý muž(J5m)
zkušený světa rázem prohlédl(J5m)
to srdce čisté příliš prosté však(J5m)
a pravil mírně Synu slyšel jsem(J5m)
že doma v Čechách mnohý šíříš blud(J5m)
což se mi nelíbí A Hus mu odvětil(J6m)
Ó svatý Otče raděj zemřít chci(J5m)
než bludů hájit proto přišel jsem(J5m)
bych dal se poučit s povzdechem(J5m)
mu papež pravil Krásná slova díš(J5m)
A znova úsměv sotva znatelný(J5m)
jen jako stín mu kmitl kolem rtů(J5m)
leč o Husa již nestaral se víc(J5m)
o čemsi dlouho mluvil s biskupy(J5m)
pak s trůnu vstal a bral se ze síně(J5m)
a za ním celý dvůr A ženy dvě(J5m)
když mimo Husa šly ta zlatovlasá(J5f)
jej pošimrala pavím pérem svým(J5m)
po bledé tváři pravíc se smíchem(J5m)
Proč jsi tak vážný život jest jen jeden(J5f)
A druhá černovlasá s úšklebkem(J5m)
jen pohodila tmavou kšticí svou(J5m)
a zasykla Fi jak je ošklivý(J5m)
a při tom do tváře mu hodila(J5m)
hrst oloupané kůry s oranže(J5m)
A sotva odešli hned vešla stráž(J5m)
a obsadila vchody do síně(J5m)
Tak Hus byl jat A od onoho dne(J5m)
byl jeho život cestou křížovou(J5m)
z vězení do vězení Na konec(J5m)
se octl v této kobce žalářní(J5m)
kde týdny dlel již ke zdi přikován(J5m)
a na soud čekal Zda se dočká kdy(J5m)
S povzdechem schýlil hlavu na prsa(J5m)
a víčka jeho bděním zmučená(J5m)
se zavírala ještě nejasně(J5m)
poslední obrazy se kmitaly(J5m)
před zrakem duše jeho bílá ves(J5m)
kus lesa rybník tváří barev směs(J5m)
pak vše se mátlo vše se šeřilo(J5m)
jak mlha když se snáší do kraje(J5m)
až usnul zcela Náhle v jeho sny(J5m)
se ozval jako ptáka noční skřek(J5m)
sten ostrý těžkých dveří žalářních(J5m)
jež někdo otevřel Když zvedl zrak(J5m)
před sebou spatřil v záři měsíčné(J5m)
jež plným proudem oknem padala(J5m)
stát mnicha starce v hávu řeholním(J5m)
svatého Dominika Šedý vous(J5m)
na prsa splýval mu a pod čelem(J5m)
vysoko sklenutým houšť obočí(J5m)
z níž jeho žhoucí oči šlehaly(J5m)
jak blesků plná noc Nos orličí(J5m)
ve vpadlých tvářích jemu dodával(J5m)
vzhled ptáka dravého Tak chvíli stál(J5m)
zřel mlčky na Husa než promluvil(J5m)
Tys tedy přišel Věděl jsem že přijdeš(J5f)
že přijít musíš Celý život tvůj(J5m)
já pozorně tě z dáli sledoval(J5m)
tvůj každý krok ač toho netušils(J5m)
a řetěz k němuž byl jsi přikován(J5m)
já pevně v ruce držel S počátku(J5m)
mně vhodným zdálo se ti povolit(J5m)
bys volným cítil se Mně líbil se(J5m)
tvůj krásný vzlet a zápal horoucný(J5m)
s nímž mluvils k davům Chtěl jsem učinit(J5m)
si z tebe nástroj k větší slávě Církve(J5f)
a dvakrát Pálče k tobě poslal jsem(J5m)
bych nabídl ti mitru biskupskou(J5m)
Tys odmítl Já čekal trpělivě(J5f)
že přece změníš svoje úmysly(J5m)
když ale ničils vlastní dílo mé(J5m)
plod mého přemítání dnem i nocí(J5f)
tu déle čekati jsem nemohl(J5m)
A teď tu ležíš ke zdi přikován(J5m)
Což myslils bloude když jsi přišel sem(J5m)
že vnutíš svoji vůli koncilu(J5m)
své přesvědčení malou pravdu svou(J5m)
Ty prostý snílek z české vesničky(J5m)
zapadlé v blatech v lesích divokých(J5m)
chceš čelit sněmu slavných doktorů(J5m)
učenců velkých kteří život svůj(J5m)
v klášteřích zasvětili badání(J5m)
Či domníváš se ve své prostotě(J5m)
že to co myslils dávno před tebou(J5m)
i jiní nemyslili hlouběji(J5m)
Mlč nemluv dobře vím co říci chceš(J5m)
neb všechno znám co mohl bys mi říci(J5f)
Já pročetl tvé knihy díla tvá(J5m)
tvé traktáty a tvoje obrany(J5m)
Ač mnohé není v nich co tobě teď(J5m)
za vinu kladou přec je dosti v nich(J5m)
zač můžeš být co kacíř upálen(J5m)
Vím že jsi ochoten i život svůj(J5m)
za pravdu položit neb možná tušíš(J5f)
že zakolísala by pravda tvá(J5m)
tam ve tvé vlasti kdybys smrtí svou(J5m)
jí nestvrdil Jsi tedy hrdinou(J5m)
jen jaksi z nutnosti Či v duši tvé(J5m)
ctižádostivost klíčí chorobná(J5m)
být ve všem svému Mistru podoben(J5m)
že hoříš touhou abys jako on(J5m)
též mučednickou smrtí umíral(J5m)
Znám duchy stokrát vyšší než jsi ty(J5m)
již neváhali by ni okamžik(J5m)
vše odvolat Což svatý Petr sám(J5m)
třikráte svého Mistra nezapřel(J5m)
by nevydal se lidu na posměch(J5m)
Tvé dětinství hleď budí úsměv můj(J5m)
ač usmívat se nebývá můj zvyk(J5m)
Ctí ovšem každý vzory za nimiž(J5m)
se v žití ubírá ten Alexandra(J5f)
a jiný Caesara tvůj ideál(J5m)
je tedy Kristus Jeho příkazů(J5m)
chceš poslušen být jeho nauky(J5m)
jen ryzí čisté Víš li však co chceš(J5m)
Zda přemýšlením změřils onu propast(J5f)
jež dělí svět a jeho nauku(J5m)
Jen ohlédni se trochu v dějinách(J5m)
na oněch čtrnáct přešlých století(J5m)
od jeho smrti Kde zříš člověka(J5m)
jenž životem svým jeho učení(J5m)
se trochu přiblížil Snad jediný(J5m)
František z Assisi ten čistý bloud(J5m)
u něhož svatost zkvetla z choroby(J5m)
jak z bahna lilie Když zjeví se(J5m)
za čtrnáct věků člověk jediný(J5m)
jenž uskuteční v celé ryzosti(J5m)
nauku jeho zdaž to důkaz není(J5f)
že příliš zrůdná jest a že se příčí(J5f)
povaze lidské Uvážils to vše(J5m)
Jen chvíli zamysli se nad lidstvem(J5m)
hleď v jeho zástupy jež na tvářích(J5m)
vyryty mají všechny neřesti(J5m)
zde chamtivost jež dychtí po statcích(J5m)
a jako v poušti za dob Mojžíšových(J5f)
jen zlatému se koří teleti(J5m)
zhýralství chlipnost pýcha obžerství(J5m)
se šklebí na tě z očí pohaslých(J5m)
tam tyran kráčí jenž by vyvraždil(J5m)
půl země své by trůn svůj upevnil(J5m)
a všichni baží jenom po moci(J5m)
ne vladaři jen také všichni ti(J5m)
již mají masku ctnosti na tvářích(J5m)
proroci světci věštci asketi(J5m)
i v jejích srdcích klíčí moci sen(J5m)
a obětují světa nádheru(J5m)
by vládli na nebi tím jistěji(J5m)
A ty bys hříchy jejich měřit chtěl(J5m)
Kristovou nedostižnou naukou(J5m)
a vehnati je všechny v šílenství(J5m)
Jak jinak matka Církev laskava(J5m)
V ní každý zlosyn i ten největší(J5m)
útěchy dojde míru odpuštění(J5f)
jen když se kaje vyzná v pokoře(J5m)
Toť síla Církve Církev jediná(J5m)
ne zákon Kristův lidem pomáhá(J5m)
unésti tíhu jejich zločinů(J5m)
Toť síla naše to je síla má(J5m)
neřestí volnost možnost spasení(J5m)
ten štěstí dar jejž držím v rukou svých(J5m)
jak svatý grál jak rubín svítící(J5m)
nassátý krví skutý zločiny(J5m)
jenž pojí lidstvo v celek jediný(J5m)
Co za něj žádám Pranic pro sebe(J5m)
neb pro mne není světa mimo svět(J5m)
jsem prost všech illusí a vím že smrt(J5m)
je konec všeho Za ní není nic(J5m)
ni ráj ni peklo pranic ani Bůh(J5m)
Ty zachvěl ses Ó chápu děs tě jímá(J5f)
z těch příkrých srázů lidské myšlenky(J5m)
z těch vrcholů kde vane ostrý vzduch(J5m)
pro tvoje plíce Nikdy nepochopíš(J5f)
co muk mne stálo trýzně zoufalství(J5m)
co hrůzy jež mi duši drtila(J5m)
než přiměl jsem ji aby hleděla(J5m)
bez bázně v tyto temné propasti(J5m)
Když s vrcholů těch strmých mlčících(J5m)
jsem zíral dolů v lidské hemžení(J5m)
v ten marný zápas s vlastní hříšností(J5m)
tu soucit jal mne s jejich zoufalstvím(J5m)
a sňal jsem břímě s jejich svědomí(J5m)
Jak divem zazářil jim celý svět(J5m)
úzkosti prchly byli šťastni zas(J5m)
Tak bez Boha jsem stavěl boží chrám(J5m)
to velké dílo svého soucitu(J5m)
jež stojí nyní téměř skončeno(J5m)
Co žádal jsem Jen kázeň poslušnost(J5m)
Za jejich volnost jsem jim štěstí dal(J5m)
neb lidem není třeba svobody(J5m)
by šťastni byli Teď ty přicházíš(J5m)
bys bořil zas co léta stavěl jsem(J5m)
a v lidské duši nítíš opět vzdor(J5m)
Ví Bůh že ztrestám každou takou pýchu(J5f)
Neb i ta nejpevnější budova(J5m)
se zřítí kdyby každý kámen měl(J5m)
svou vlastní vůli kdyby každý sloup(J5m)
chtěl vzdorně hlavicí svou potřásat(J5m)
Poslušnost kázeň tmel je zázračný(J5m)
jenž pojí všechny v celek jediný(J5m)
a hrdě k nebi vznáší zlatou báň(J5m)
Toť dílo mé A kdyby papež sám(J5m)
chtěl ohrožovat jeho trvání(J5m)
a kdyby třebas tři jak teď se děje(J5f)
je všechny srazím v prach a rozdrtím(J5m)
Při slovech těch se stařec růsti zdál(J5m)
ze zraků jeho blesky šlehaly(J5m)
a jeho hlas pod klenbou žalářní(J5m)
zněl jako hromů dálných dunění(J5m)
Hus ale mlčel skloniv hlouběji(J5m)
svou hlavu k hrudi Oba mlčeli(J5m)
až po chvíli kmet zase promluvil(J5m)
Hleď synu milý poslyš radu mou(J5m)
svůj zanech vzdor své bludy odvolej(J5m)
neb jsou to bludy věř Až budeš stár(J5m)
tak jako já pak budeš moci říci(J5f)
co pravda jest pak teprv uvidíš(J5m)
jak mládí tvé tě vedlo na scestí(J5m)
Hleď mám tě rád neb vážím si tvých vloh(J5m)
a zápal tvůj tvé čisté nadšení(J5m)
by mohly platné služby vykonat(J5m)
Chceš se mnou jít a ruku přiložit(J5m)
k velkému dílu které buduji(J5m)
Tvůj žalář otevru a poctami(J5m)
tě zahrnu Chceš berlu biskupskou(J5m)
Nuž máš ji mít Chceš kardinála nach(J5m)
I ten ti dám A svému národu(J5m)
prospěješ víc než marným vzdorem svým(J5m)
Ty mlčíš Odmítáš Tu ztichl kmet(J5m)
a čekal chvíli odpověď svých slov(J5m)
když nedočkal se dodal tvrdě již(J5m)
jako by lámal třtinu rozsudku(J5m)
nad hlavou Husovou Měj tedy smrt(J5m)
A nezavadiv okem o vězně(J5m)
opustil žalář Teprv po chvíli(J5m)
když vešel žalářník a vody džbán(J5m)
postavil na zem tiše nad vězněm(J5m)
truchlivě hlavou kýv tu teprve(J5m)
Hus probíral se jako z mrákoty(J5m)
a obrátiv se k němu smutně děl(J5m)
Ó poslyš bratře měl jsem strašný sen(J5m)
že přišel ďábel ke mně přestrojen(J5m)
v řeholní roucho by mne pokoušel(J5m)
Tu žalářník se sklonil k Husovi(J5m)
a šeptal mu Ó bratře co jsi snil(J5m)
to nebyl sen neb tebe navštívil(J5m)
sám velký inkvisitor kardinál(J5m)