METEMPSYCHOSA

METEMPSYCHOSA
Nevím, kdo’s byl. Ale zdá se mi často, V tušení náhlém, jež blyskne jak meč Na slunci nahý: Viděl jsem kdysi tě v barbarské řeži, Za zbraní třesku a v ohni a krvi, V cvalu jsem ržajících koní tě shlíd’. V pancíři železném, na koni divém, Vichrem jsi vyrazil, pozdvihnuv štít, V rachotu kovový štít, Proklál jsi oštěpem tělo mé bílé, Vítězstvím opojen drsně jsi vzkřik’, Oslepen, ohlušen drsně jsi vzkřik’. Divoká, prokletá spíjí mne rozkoš, Zuřivá choutka teď práská můj cit: Vyrazit, vrhnout se na tvoje tělo, Na tvoje horké a smyslné tělo, Vyssáti z retů tvých všechnu tvou krev, V šílenství zadusit v hrdle tvém dech, Rozlámat kosti a rozervat maso, Hnědé tvé, barbarské, surové masomaso. Leden 1894.
15