XXII. (Koketo!)

Antonín Jaroslav Klose

Co na mysli mi tane, kdo as to vypoví? Čtu klidně „drahý pane!“, „miláčku!“ přeškrtané i sloh Váš ledový. Vím: zítra svůdné hledy, stisk ruky bude, pal – je obraz Váš juž bledý a dávno naposledy mně květ a paprsk dal. Z nás každý jinak kráčí za cílem cestou svou: mně pohled sebe kratší, a Vám juž nepostačí, co lidé štěstím zvou. Salonu vábné kvítí, jste jiskra, touha všech – však nemůžete býti, co v noci hvězdou svítí a v mráz má slunný dech. Pro všecky všecko máte, pro srdce jedno nic – a přece tolikáté až k smrti prožeháte svých žárem zřítelnic. Co na mysli mi tane, je pravdou prokletou: že v lásce nevylhané i k ženě srdce vzplane, jež jest jen koketou!...

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

258. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SVATEBNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  2. TĚCH DNŮ MI LÍTO... (Jaroslav Vrchlický)
  3. Intimní dialogy. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ŠKÁDLENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. ROZLUKA V JESENI (Rudolf Medek)
  6. REFUGIUM. (Adolf Brabec)
  7. None (František Serafínský Procházka)
  8. Chci ti jarem býti... (Růžena Jesenská)
  9. ZIMNÍ PÍSEŇ. (Josef Václav Sládek)
  10. Sonet – prolog. (Josef Svatopluk Machar)