Šumí lípa šumem na polou rozumným(Na)
Jak by chtěl se větr zdvihnouť(Na)
Jak by sama chtěla větr zrodiť(Na)
Pod ní sedí čelem zakrabeným(Na)
Slovan to dle tváře a dle zdechu(Na)
Z oka tajená se slza prýští(Na)
Nestejně mu v prsách srdce tluče(Na)
Brzo z mála zachvátěno litostí(Na)
Brzo hřmotně kdy smělejší(Na)
Krev ve žílách honí úmysl(Na)
Aj lidičky znamenejte dobří(Na)
Proč pod lípou žal šumící(Na)
Sedí statný muž hledící(Na)
Jak podzimní ráno hledí(Na)
Jest to jezdec svržen s koně(Na)
A to s koně se Šemíka(Na)
Vychován však kůň ten není(Na)
Na pozemských pustinách neb v chlívě(Na)
Ale brat je Pegaza řeckého(Na)
Jenž nadzemským krmen chlebem(Na)
Též nevšední prudkosť má a oheň(Na)
Dlážděné on nenávidí cesty(Na)
Ale hornatou se bere dráhou(Na)
Neptá se sloupů a ruk malovaných(Na)
Dalekoli na najbližší hospodu(Na)
Však cíl v oku maje bystrém(Na)
Pane drž se zavolá na jezdce(Na)
s ním spěje věrný k spáse(Na)
Nedbaje na hradby na příkopy(Na)
A na hloubku proudů šírotokých(Na)
Kde letí povětří stíská(Na)
Větr stíská srdce zas diváků(Na)
Že jich touha pojme směloletu(Na)
Zrak že k cíli obrácejí(Na)
Však kde pevným kopytem zadupne(Na)
Zem se v okolí otřásá(Na)
Pobouří se obloha a na čas(Na)
Blesky hromy lijavec pak(Na)
Ticho modro úroda(Na)
Zazní hlahol trub a kotlův(Na)
Ověnčen sestoupí jezdec(Na)
Nový si zasedne v sedlo(Na)
Horymíra následovník(Na)
Však ne každý stejným štěstím(Na)
Pane drž se řičí Šemík(Na)
Na každého jezdce řičí(Na)
Však mnohý vypadne ze třmen(Na)
Padnuv přijde ke úrazu(Na)
Ach a Šemík dále letí(Na)
Dále letí dráhou věčnou(Na)
Toť co jezdec čelo krabí(Na)
A co hledí jak podzimní ráno(Na)
Pod košaté lípy šumem(Na)
Smělonohý Šemík nevyzpytný(Na)
Po druhé si hurtem lítá straně(Na)
Z které nám nesvítí slunce(Na)
Aj kdy otočen se vrátí(Na)
A kdy tobě výskavému(Na)
Pane drž se poznovu zařičí(Na)