XXIII. Změna.

František Matouš Klácel

Věčným těhotná příroda jest plodem, Plod roste, sílní, chřadne a rozplyne, Neustálá změna život jest, Smrť změny jen změna jest konečná. Tak což si vtipné lidstvo vymýšlelo, Co pracně k věčným vystavené věkům, Dobou se nenadálou zvrtne, Zavěje čas jeho sled s památkou. Rez žezlo tráví, purpura prachniví, Rozpadne svadlý panstva tytul divý, Nadarmo pýcha hrady staví, Čas na ně dechna co pérka sfoukne. Však práva věčný trůn se nerozkotí, Cnostně setrvá vždy stopa zásluhy, Nesvírané časem, neměnné Jest nebe, neb co nebem se řídí.

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

440. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Gustav Pfleger Moravský)
  2. Z Nočních Dumek. (Gustav Pfleger Moravský)
  3. None (Vítězslav Hálek)
  4. None (Vítězslav Hálek)
  5. Aj, ty smutíš, šumný lese, (Adolf Heyduk)
  6. Což život náš? Jen nekonečné mření! (Adolf Heyduk)
  7. None (Gustav Pfleger Moravský)
  8. None (Vítězslav Hálek)
  9. Moje idály. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  10. None (Ludvík Lošťák)