Ta stará lenoška Co pamatuje scén(J6m)
smutných i veselých v rodině naší staré(J6f)
V ní sedal po práci můj otec unaven(J6m)
co hlavou honily se myšlenky mu charé(J6f)
Chor zhroucen zavalen balvanem starostí(J6m)
v dlaň skládal hlavu svou s časnými šedinami(J6f)
a vzdychal neslyšně Až smrt mne vyprostí(J6m)
z těch útrap žití všech co bude děti s vámi(J6f)
Po skonu otcově ta doba zoufalá(J6m)
se zvolna ztišila v nuzné leč klidné žití(J6f)
teď stará lenoška u okna stávala(J6m)
a matka sedala v ní s jehlou svou a nití(J6f)
Čtouc nebo pletouc v ní jež byla zvetšelá(J6m)
již službou spousty let a přece jí tak milá(J6f)
do ruchu ulice chvílemi hleděla(J6m)
neb úsměv na ústech si vzpomínala snila(J6f)
A přišel žalný den a matka nebožka(J6m)
šla k otci složiti znavené svoje údy(J6f)
a s různou veteší i stará lenoška(J6m)
po léta spala pak v pavučí ztmělé půdy(J6f)
Až jemné ruce ji vytáhly k světlu zas(J6m)
a v novém lesku mi ji přistavily k stolku(J6f)
ó díky tobě dík jež tajnou uhádlas(J6m)
mou tužbu myšlenku s jakýmsi kouzlem v spolku(J6f)
Jak starou známou ji v svůj vítám příbytek(J6m)
ji hladím milostně že slzím nikdo neví(J6f)
zřím staré pokoje mladosti svojí věk(J6m)
a sedět v lenošce jak zřel bych drahé zjevy(J6f)
Sám zprvu bojácně v ni zbožně usedám(J6m)
v ten prestol rodiny spláchnuté vlnobitím(J6f)
leč potom jak bych blíž byl drahé duše vám(J6m)
mně je tak dobře v ní já vaše teplo cítím(J6f)
Ach chtěl bych sedět v ní ne jak můj otec ston(J6m)
jen na rtech pobledlých zřít jak se vše mi kácí(J6f)
ne na smrt myslit jen a na hrob jako on(J6m)
však v plodné tvůrčí sny se zapřádat a v práci(J6f)
Jak matka po letech zlé útrapy a běd(J6m)
jen úsměv bolestí jenž vykoupen je míti(J6f)
na rtech svých pro všecky a všemu rozumět(J6m)
a odpouštěti vše a za vše žehnat žití(J6f)