DĚDICTVÍ.

Antonín Klášterský

Svůj hnědý psací stůl jsem zdědil po svém otci(J6f) a starou lenošku jež z proutí spletena(J6m) v nich obou zapraská to časem tichou nocí(J6f) a ač jsem v síni sám to tiše zastená(J6m) Tu vždycky zachvím se a ohlédnu se kolem(J6f) mně zdá se otce duch že stříbro na skráni(J6m) tak tiše stojí tu a nad mým psacím stolem(J6f) a nad mou lenoškou se bledý uklání(J6m) s trpkým úsměvem v měsíce modré záři(J6f) že v práci nahlíží jež leží na stole(J6m) kde sedal den co den stín starostí v své tváři(J6f) jak stvol jenž po zemi se plazí bez hole(J6m) Teď psacím na stolku jenž účtů byl vždy plný(J6f) kam hledím tísní se a kupí řady knih(J6m) kde otec počítal mých rythmů letí vlny(J6f) sen láska pohádka i život blýská v nich(J6m) A záře sluneční když v síň se vlévá vždycky(J6f) rád padnu v lenošku a hledím okny ven(J6m) své oči přimhouřím tak chtivě labužnicky(J6f) co proutí praská mi se v tichý nořím sen(J6m) Tu v tichu odpůldne v němž bzučí jenom moucha(J6f) vždy Labe široké zřím v záři plamene(J6m) když jako obrovský had zhřívá se a šplouchá(J6f) jen tiše jako v snách v své břehy zelené(J6m) Ty v dálku táhnou se kam nelze dohlédnouti(J6f) v nich tráva chvěje se bez stínu stromoví(J6m) a blízko u vody se sklání pružné proutí(J6f) kde zdá se jako dech by zavál pižmový(J6m) Vše zlaté nebesa i lučiny i vody(J6f) jak žluť by prýskala z všech pórů cév a rýh(J6m) v ní s křikem vlaštovky jen kmitají jak body(J6f) hned nízko nad vlnou a hned zas v nebesích(J6m)

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

327. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZA BZUKU MOUCHY (Antonín Sova)
  2. NÁVRAT K LÁSCE. (Antonín Sova)
  3. ZÁVĚREČNÉ SLOKY. (Karel Červinka)
  4. XXI. Zas klidně, tiše sedáváme spolu (Antonín Klášterský)
  5. ODCHOD BOJOVNÍKA. (Jaroslav Haasz)
  6. HODINY. (Karel Václav Rais)
  7. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  8. None (Louis Křikava)
  9. OHLASY NEJNOVĚJŠÍ POESIE ČESKÉ (Jaroslav Vrchlický)
  10. Je tichá noc... (Josef Václav Sládek)