OČI, KTERÉ SE CHTĚLY PTÁTI.

Antonín Klášterský

To byly zvláštní oči, to byly oči divné, a vzpomínka mi na ně tak náhle v duši živne; v nich nebyl půvab skvělý ni žár, jenž láskou chvátí, ty oči jak by chtěly se vždy jen něco ptáti. V nich nebyla ni bolesť a nebyla v nich výtka a ani tichý úsměv, vždyť smála se tak zřídka; ty oči v stínech řasy jen ptaly se, ne, chtěly se ptát, a na co asi snad samy nevěděly. A jestli věděly to, pak zeptati se bály, snad nenalezly slova a hledaly je v dáli, snad nenašly zrak vřelý, v nějž důvěrně se hledí, snad na to ptát se chtěly, nač není odpovědi. A více nevím o nich, však pohled jejich cítím a myslím, že se ptáti tak chtěly celým žitím; až led když bylo líce a anděl bylo děcko, pak neptaly se více, neb věděly už všecko.

Patří do shluku

kritik, napsat, autor, psát, čtenář, verš, honorář, přečíst, literát, nakladatel

743. báseň z celkových 821

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZTRACENÉ ILLUSE. (Viktor Dyk)
  2. Když hledím v měkké oko Tvé. (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  3. Ve sklepě Auerbachově. (Bohdan Kaminský)
  4. ŠEDIVÉ DNI. (Jaroslav Goll)
  5. Neštěstí v zahradě kvetoucích kaktusů. (Bohdan Kaminský)
  6. NA DUŠIČKY. (Josef Svatopluk Machar)
  7. O PŘÍSPĚVEK. (Josef Svatopluk Machar)
  8. II. V REDAKCI „N. L.“ (Viktor Dyk)
  9. AESOP. (Jaroslav Vrchlický)
  10. X. Mně na srdce láska ťukala, (Josef Kubelka)