VZPOMÍNKA ZE HŘBITOVA.

Antonín Klášterský

My hněvali se trochu. Potom zase jsme sešli se, však chlad jen ležel v slovu, a vzdor a tíha chvěla se nám v hlase. A tak jen maně šli jsme ke hřbitovu. Tam bylo ticho, bez života tuchy vše spalo, nad vším táhla zimy doba, a na hrobě když věnec hnul se suchý, tu zachvěli jsme, zachvěli se oba. A pak už nic se nepohnulo kolem. Vše spalo klidně, bez povzdechu, tiše, i strom i hroby i ta s dlouhým stvolem svým žlutá tráva, z které vlhko dýše. V té chvíli pak jsme pocítili v duši, jak hněv a chlad náš marný je a dětský, jak bolesti jsou větší, které kruší, a usmířeny dřímou tady všecky. Jak zápas větší v tichý klid se mění, a věčný spánek tiší každou muku, a nad hroby jak stojí Odpuštění... My dali si a pevně stiskli ruku.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

258. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MLHA NA HORÁCH (Viktor Dyk)
  2. MRTVÝM DRUHŮM (Jaroslav Vrchlický)
  3. Sbor starých literátův. (František Leubner)
  4. RUCE TICHA (Antonín Sova)
  5. XVII. Elegie. (Josef Svatopluk Machar)
  6. Z CHVIL INTIMNÍCH. (Hugo Kepka)
  7. V dveřích parku. (Jaroslav Vrchlický)
  8. OSUD. (Zikmund Winter)
  9. V zamyšlení. (Augustin Eugen Mužík)
  10. HROBY POD SNĚHEM. (Emanuel z Čenkova)