MEDITACE.

Antonín Klášterský

Tak v životě nám bývá častokrát jak člověku, jenž chodil jenom květem a náhle sražen s výše v propasť ztrát se, žebrák nuzný, potácel tím světem. A přišel k tomu, který vše mu vzal, a zbaven všeho, čeho k žití třeba, on chorý, uštván bídou, v oku žal, své ruce chvějně spjal pro kousek chleba. Tu vynesli mu skývu chleba ven, on lačně po ní sáhl, soudruh nouze, však nejed’ – z prsů vydral se mu sten, a starý muž ten plakal, plakal dlouze... Proč nemoh’ jíst, ač hladov byl, ten kmet, proč v hrozném bolu zastřel svoje líce, proč slzy tekly přes tvář mu i ret? Vždyť chtěl jen chléb! – A čekal přec jen více!

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

165. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BALLADA (Jiří Mahen)
  2. CO VLASTNĚ ZMŮŽEM? (Jaroslav Vrchlický)
  3. Postranní okno. (Jaroslav Vrchlický)
  4. kvetoucí most (Stanislav Kostka Neumann)
  5. Bída. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Bořek. (Antal Stašek)
  7. Meditace. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Jak jatý sup... (Jan Evangelista Nečas)
  9. Pouta. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Mater dolorosa. (Augustin Eugen Mužík)