DIVOKÝ PARK.

Antonín Klášterský

Z kraje ovšem slunný trávník, glorietty, květiny, stromořadí přistřižená, ulízané pěšiny. Ale dál to houstne, roste, jak chce Pánbůh, víc a víc, mezi stříbrem mladých březin červený kmen borovic. Vše se stihá, mísí, splétá od země až do nebes, to už ani parkem není, to je les už, celý les. Místo zrnek písku zlatých, místo trávy pružný mech, a to staré, shnilé listí leží tu i po létech. Vlhký vzduch a ticho lesa, korun klenba, šerá spleť, kterou jen, když slunce vpadne, sosen kmen plá jako měď. Jak tu kdysi živo bylo! Pánů kroky a dam smích probudily v pozdní chvíli často ptáka na větvích. A ta láska! Zprvu ovšem jak v tom parku záhony, cudný pohled, kudrlinka, naškrobené poklony. Ale šlo se dále, dále – žhavé zraky, bledá líc... střevíček se vyplet’ z šatů, nožka šla, jen tancujíc. Až ty vlhké lesní stíny přehouply se na čelo, až se v čtyřech očích sladkou vášní kolem zatmělo. Co tu z toho všeho zbylo? Přelétlo vše jako pýr. Při vrátkách zbyl pouze starý martialní mušketýr.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

285. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IDEA. (Jan Opolský)
  2. Česká vesnice. (Bohdan Kaminský)
  3. POD SVATOBOREM. (Jaroslav Vrchlický)
  4. POSLEDNÍ STROMY. (Karel Červinka)
  5. SOUMRAK V LESE. (Petr Křička)
  6. NA CESTĚ Z BAŽANTNICE. (Karel Červinka)
  7. Doma (Stanislav Kostka Neumann)
  8. Cestou Hollandskem. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Prof. J. Levitovi (Josef Svatopluk Machar)
  10. Táborské kraje. (Antonín Sova)