POHÁDKA

Alfons Breska

V temnotách mizí údolí a kdesi v dáli zmírá hlas, kde poutník s větry zápolí; královno, hlaďte dál můj vlas. Ať vichr kmeny vyvrací a jako stébla přeráží, co venku bouře burácí, má pohádka vás oblaží. Ó, kouzlo naší samoty neruší hlasy člověka, jen v srdci tiché šepoty, jak snivá hudba, daleká.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

117. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Až do houštin temnošera (Adolf Heyduk)
  2. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  3. Deštivá noc. (Julius Alois Koráb)
  4. Pod topoly. (Jaroslav Vrchlický)
  5. SERENADA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Loretánské zvonky. (Adolf Heyduk)
  7. Po klekání. (Augustin Eugen Mužík)
  8. 17. Ó hudbo lesa čarovná, (Vojtěch Pakosta)
  9. U DIVADLA V MEININGÁCH. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. Písni. (Adolf Brabec)