HLASY
NEZNÁMÝCH hájů klenbou stinnou
zjevení světlá splývají,
třpytnými prsty na mne kynou
a na mýtinách kývají.
25
V korunách stromů šumot stálý
a neslyšené ševely,
kdos moje jméno volá v dáli
a na rtech cítím pocely.
U cíle surmy lovců dují,
já dosud ve tmách bloudím sám,
váhavý krok svůj zastavuji
a hlasům v dálce naslouchám.
26