ODLETĚL SLAVÍK...

Antonín Klášterský

Odletěl slavík pootavských lesů do krajů, z kterých návratu již není. Kraj všecek v bolu zachvěl se a v děsu, a větru znělo táhlé zaúpění: „Zvěst nejsmutnější na perutích nesu!“ Chlad ještě u nás vál, když počal pěti, a smutno, pusto v našem háji bylo, vtom slyš – toť trylek, a teď druhý, třetí, to v jeho hrdle se to zaperlilo, a za písní už píseň zpěvná letí. Tu naslouchala řeka, bor i nivy, strom pučel, květy budily se ze sna, teď druzi jeho vpadli mlčeliví, až celý háj byl jedna píseň plesná, a nad všemi se jeho zpěv nes’ živý, A jak šla leta, jiní umlkali, a odletěli mnozí do daleka, jen on pěl stále plesy své i žaly, lkal, jásal, horlil, píseň jeho měkká jak prška květů je, jak proud se valí. Teď odletěl... A den se zdá tak tmavý, a celý háj jak byl by náhle oněm’. Kdo zazpívá teď večer u Otavy, kdo vypěje niv našich krásu po něm, kdo mladá vznítí srdce, zvedne hlavy? Kdo duši našich krajů porozumí, kdo vypoví nám v jásotu i vzlyku, čím zvoní zdroj a les i řeka šumí, stesk modrých hořců, něhu srdečníků, kdo líbezné jak on zná spřádat dumy? Les truchle stojí bez hnutí a hlesu, jen „Miláček náš nejde!“ šepotaje, „Král zhynul nám!“ lká ptáče místo plesu. „Kam odešel náš pěvec?“ vzdychly kraje. Odletěl slavík pootavských lesů...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

149. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň domova. (Emanuel z Čenkova)
  2. Elegie. (Augustin Eugen Mužík)
  3. 23. Co to bude, co to bude? – (Vojtěch Pakosta)
  4. První májový déšť. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Lká vítr nocí... (Jaroslav Vrchlický)
  6. MISTRU ANTONÍNU DVOŘÁKOVI NA ROZLOUČENOU (Bohdan Kaminský)
  7. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  8. Píseň vzdoru. (František Cajthaml-Liberté)
  9. ZVONY. (Bohdan Kaminský)
  10. Do ciziny. (Albína Dvořáková-Mráčková)