Z jara.

Antonín Klášterský

Za jara kryjí se květiny v stín, v zášeří, houštiny pučící ranně, jak by zem halila ve svůj je klín, jak by se před lidmi styděla za ně. Anebo jakoby chránila květ před mrazem, který se navrací ještě, a než se naděješ, spustí se hned chladný sníh na místo vlažného deště. Ale vše nadarmo; lesem jak jdem’, tušíme květiny, jak to vstříc dýchá; je to jak s láskou, tím dubnovým snem, prvně když zvedá se, plachá a tichá. Tají se do prsou hluboko tak, aby jí nenašel nižádný z lidí, noci jen hvězdnaté nesčetný zrak kalich se bělostný otvírat vidí. Jediná slza však, jediný vzdech, a co ret popírá chladně a suše, v očích jen záblesk a na tváři žeh prozradil všechno už dávno, má duše!

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

436. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČESKÁ JARNÍ. (Ferdinand Tomek)
  2. Motiv národní. (Antonín Klášterský)
  3. Na košíku v pokoji... (Antonín Klášterský)
  4. ROLNIČKY ZVONÍ... (Bohumil Adámek)
  5. Večer v listopadu. (Alois Škampa)
  6. Letí divá vichřice, (Rudolf Mayer)
  7. Sanice. (František Serafínský Procházka)
  8. SNÍH. (Eliška Krásnohorská)
  9. VI. Smutno, teskno v širém kraji. (Herma Pilbauerová)
  10. Jarní. (Herma Pilbauerová)