ČESKÁ JARNÍ.

Ferdinand Tomek

Hoj, už sever neburácí, dýchá teplý jih; což tím jeho dechem ztrácí z údolí se sníh! Matičko přírodo, vzbuď se nám, vzbuď! Což se ti předtuchou neplní hruď? Než se kdo naděje, skřivánek zapěje, po nivách, po lese jásot se roznese a ta louka hned bude plna květů, že si výskne ret: Jaro! – krásné jaro je tu! Jen v tom českém světě stálá zima jest a mráz, nikdy slunko nezasálá, nezahřeje nás. Milený národe, neklesej jen, jasný i Tobě se rozbřeskne den! Neztrácej naděje! Slunko se usměje na zem i na naši, chmury z ní zaplaší, zažene z ní led do neznámých světů, i náš výskne ret: Jaro! – české jaro je tu!

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

148. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z jara. (Antonín Klášterský)
  2. Motiv národní. (Antonín Klášterský)
  3. Letí divá vichřice, (Rudolf Mayer)
  4. Sanice. (František Serafínský Procházka)
  5. XVII. SNÍH. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Na košíku v pokoji... (Antonín Klášterský)
  7. Večer v listopadu. (Alois Škampa)
  8. Vánoční. (Růžena Jesenská)
  9. V. Jde zima, jde. – Strom holý k nebi pne se, (Herma Pilbauerová)
  10. Jarní. (Herma Pilbauerová)