ÚSMĚV MRTVÝCH.

Antonín Klášterský

O tajů mříž si rozbijíme hlavu, a nepovolí. Zákmit jeden světlý hledáme v noci, v propast bychom létli za jiskrou pravdy, a dál tápem v tmavu. Co platno vše – dí vzdech náš – klíče není, jímž brána tajů všech se otevírá. Buš v ní, jak buš – vše marno. Noc je čírá, a hádanky té není rozluštění. A přec, kdož ví, zda nejsme jemu blíže, než tušíme, snad jenom nenapadne nám nikomu, co lehké tak a snadné, v čem není divu, temnoty a tíže. Hle, ty tu ležíš nepohnutý, spící, však jako odlesk nadhvězdného kraje po tvojich retech, po tvé bledé líci cos jako úsměv prohlédnutí hraje. Tys toužíval též: „Kdes, ó, světlý moste, jenž sklenut v den jsi přes proud žití tmavý?“ A teď spíš klidně, a tvůj úsměv praví: „Ach, jak to bylo lehounké a prosté!“

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

722. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Svou drahou jdeme bez vůle a viny, ( H. Uden)
  2. Za nocí hvězdných. (Bohdan Kaminský)
  3. ZAVŘETE NAŠE DVORCE... (Otakar Theer)
  4. SVIŤ, MÁ STARÁ LAMPO... (Antonín Klášterský)
  5. Zápas. (Jan Červenka)
  6. Už nikdy... (Bohuslav Květ)
  7. S východem měsíce. (Bohdan Kaminský)
  8. Na co vidím oknem. (Jan Daniel Korvín)
  9. ÚSMĚV (Rudolf Medek)
  10. IN MEMORIAM JAROSLAVA VRCHLICKÉHO (Viktor Dyk)