Svou drahou jdeme bez vůle a viny,

H. Uden

Svou drahou jdeme bez vůle a viny, nás nehybná moc stále k předu pudí, až posléz, jak jsme vyšli, mdlí a chudí na smrti práh klesneme nehostinný. Jsme pouhým zjevem my a naše činy i myšlenka, jíž srdce mé se trudí, den jeden za druhým se s ránem budí, by navždy pohrobil se v noční stíny. Žal paprsku, který se ve tmách ztrácí a k zdroji světla víc se nenavrací, stesk lilie, jež do záhuby spěje již tím, že pučíc v snivé kráse zkvétá, zní dominantou v dlouhé písni světa a strunou hlubokou se věčně chvěje.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

265. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NIC NEZBYLO MI... (Josef Rosenzweig-Moir)
  2. SAMI. (Josef Lukavský)
  3. ÚSMĚV MRTVÝCH. (Antonín Klášterský)
  4. Ve chvíli smutku... (Bohdan Kaminský)
  5. ŽILI JSME. (František Soldan)
  6. VIII. My v denní shon se probouzíme, (Jaroslav Vrchlický)
  7. Tak odejít... (Růžena Jesenská)
  8. Jak často životem nám bouře zaburácí (Josef Holý)
  9. Už nikdy... (Bohuslav Květ)
  10. Sonet z měsíční noci. (Josef Svatopluk Machar)