TOULKY DUŠE.

Antonín Klášterský

Když vzbudil jsem se ze snů dnes, já ptal se: Duše nestálá, kdes byla v noci, odpověz, kde, tulačko, ses toulala? Já – řekla duše potichu – jsem honila se nivami a z květných pila kalichů tam nápoj, který omámí. A, sestra nočních motýlů, jsem snášela se potají zlatého květin do pýlu, jež pouze v noci pukají. A v tůních jsem se koupala, jež v hloubi lesů ukryty, a na třtinách se houpala, když blýskly luny zásvity. Tam, lekníny kde bílé sní, jsem s vílou hrála veselá, jak holub stvoly měsíční si vlákna v hnízdo snášela. A prohlédla jsem kouzel moc a s netopýry těkala a se sovou jsem v tichou noc tam, kde spal mrtvý, plakala...

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

53. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TAJEMSTVÍ LESA. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Cestou lesem. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Ve skalách pěšina... (Rudolf Richard Hofmeister)
  4. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)
  5. V letní noci. (Alois Škampa)
  6. BALLADA ZA ODCHÁZEJÍCÍ MLADOSTÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Mé ženě. (Ferdinand Písecký)
  8. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  9. Poslední cesta. (Antonín Klášterský)
  10. Prosba. (Augustin Eugen Mužík)