TOULKY DUŠE.

Antonín Klášterský

TOULKY DUŠE.
Když vzbudil jsem se ze snů dnes, já ptal se: Duše nestálá, kdes byla v noci, odpověz, kde, tulačko, ses toulala? Já – řekla duše potichu – jsem honila se nivami a z květných pila kalichů tam nápoj, který omámí. A, sestra nočních motýlů, jsem snášela se potají zlatého květin do pýlu, jež pouze v noci pukají. A v tůních jsem se koupala, jež v hloubi lesů ukrytyukryty, a na třtinách se houpala, když blýskly luny zásvity. 67 Tam, lekníny kde bílé sní, jsem s vílou hrála veselá, jak holub stvoly,stvoly měsíční si vlákna v hnízdo snášela. A prohlédla jsem kouzel moc a s netopýry těkala a se sovou jsem v tichou noc tam, kde spal mrtvý, plakala... 68