STROMY KVETOU...

Antonín Klášterský

STROMY KVETOU...
Stromy kvetou... Žluták zlatí meze... Petřína nám v okna svítí vděk, po zelené stráni jak když leze bílé stádo shluklých oveček. Alej venku – jeden oblak bílý perleťově třpytných květných hvězd, jak když samo nebe se to chýlí do soumračných, smutných lidských cest. Pro květ nezřít začernalých snětí, starých puků, puklin, ran a rýh, všecko zakryl, pojal do objetí, stmelil, zcelil teplý květů sníh. A ty jdeš pod stromy kvetoucími, rozsvítí se radostně ti hled, v duši sen se zašlých let ti přímí, kdy jsi také jak ty stromy kvet’. Ale vrásku nic již nezahladí, nezacelí nic již srdce lom, jdeš a cítíš v upomínkách mládí, že jsi míň než keř a míň než strom. 32