ZA BOUŘNÉ NOCI.

ZA BOUŘNÉ NOCI.
Za bouřné noci podzimní, kdy tmou vše zakryto, kol oken tam, kde někdo bdí, jak křídla šumí to. A nevíš, je to větru sten za chladné noci té, či pták to klepe do oken: „Otevřte, otevřte!“ Já naslouchám a slyším tich: „Ve svět váš mlhavý my z krajů nesem nadhvězdných vám mrtvých pozdravy.“ „Jsme snů dav, který k zemi slít, myšlénky neznámé, a duše, v kterých narodit se možno, hledáme!“ 22 Do noci pnu svůj zrak i sluch, do tmy a do šíra, teď, zdá se mi, kdes na ten ruch se okno otvírá. A zas to zalká, zaječí: „Nás také přijměte, my myšlénky jsme největší, však nejvíc prokleté!“ A pláče to jak v bouři hvozd, jak křídla šelestí: „Což nikdo nechce nesmrtnost za cenu bolesti?“ 23