CESTOU.

Antonín Klášterský

CESTOU.
Rychlíkem hřmíme k severu, pár mil jen od našich hranic, šero jde podletních večerů, pohledu do dáli bráníc. Ale kam zřít je: rovina, pastviny smutné a holé, obloha šírá se rozpíná přes dlouhá, požatá pole. S radostí oko se zavěsí jen na ty větrné mlýny, kolem pod šerými nebesy řady jich padají v stíny. Ale jak v soumrak se vzdaluji, zdá se mi náhle, sním v muce, že se to k jihu k nám vztahují nesčetné, obrovské ruce... 76