NA CESTU.

Antonín Klášterský

NA CESTU.
Ach, jindy jen holí jsem zatočil, jen tlumok na plece hodilhodil, a byl bych šel světem na sta mil, vzal lehce tuláka podíl! A dneska pouť krátká, k smíchu až, a jak prut v šípkovém keři, mě chytá a drží dětská páž a nechce pustit mě z dveří! Dvě oči modré jak nebes jas zřím smutně ke mně se zvedat, jak s otázkou: Zdali kraššího as cos v šírém světě chceš hledat? Však vyrvu se přec a prchám v svět přes lesy a města, kol chýží – ej, hlava je lehká, noha chce v let, však srdce tak tíží – ach, tíží! 75