PODLE ŠÍDEL, ZLATÝCH VÁŽEK...

Antonín Klášterský

PODLE ŠÍDEL, ZLATÝCH VÁŽEK...
Na tůně se pokraji stínem, světlem míhají modrá šídla, zlaté vážky, honí se a stíhají. Hned jsou tu a ihned tam, ztrácejí se, nevíš kam, a již zase blýsknou v záři, živý léta drahokam. Podle tůně v trávě sním nad problémem hlubokým, modrá šídla, zlaté vážky myšlénkám se smějí mým: Bláhový, co vyzkoumáš, dojdi ke dnu tůně až? Bláto bude vždy jen blátem a vždy krásou tanec náš. 33 Poesie vždy je sen, záře hra a kouzlo změn, rej a tanec, div, jenž stačí na pohádku u kamen. Prška zlatých blýskavic, rosy třpyt, jenž září vstříc, jiskry hvězd na modrém nebi, všeckovšecko, a přec zlaté nic! Co v tom pravdy – nevím sám, vím jen, že jsem v rej a k hrám podle šídel, zlatých vážek pokynul svým myšlénkám. 34