PODLE ŠÍDEL, ZLATÝCH VÁŽEK...

Antonín Klášterský

Na tůně se pokraji stínem, světlem míhají modrá šídla, zlaté vážky, honí se a stíhají. Hned jsou tu a ihned tam, ztrácejí se, nevíš kam, a již zase blýsknou v záři, živý léta drahokam. Podle tůně v trávě sním nad problémem hlubokým, modrá šídla, zlaté vážky myšlénkám se smějí mým: Bláhový, co vyzkoumáš, dojdi ke dnu tůně až? Bláto bude vždy jen blátem a vždy krásou tanec náš. Poesie vždy je sen, záře hra a kouzlo změn, rej a tanec, div, jenž stačí na pohádku u kamen. Prška zlatých blýskavic, rosy třpyt, jenž září vstříc, jiskry hvězd na modrém nebi, všecko, a přec zlaté nic! Co v tom pravdy – nevím sám, vím jen, že jsem v rej a k hrám podle šídel, zlatých vážek pokynul svým myšlénkám.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

229. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Plápolá a zas je bod jen malý, (Josef Holý)
  2. ZÁTOKA. (František Kvapil)
  3. XII. Nad staré pne se kořeny (Vítězslav Hálek)
  4. ZLATÁ TŮŇ (Antonín Klášterský)
  5. Při řece. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  6. V LESE NAD PANAREM. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  8. ŠKEBLE. (Otakar Mokrý)
  9. Opuštěné lomy. (Antonín Sova)
  10. VEČERY NA VODÁCH. (Adolf Brabec)