TAJEMSTVÍ NOCI.

Antonín Klášterský

TAJEMSTVÍ NOCI.
Jak do noci jsem často hleděl sám a ptával se: Co bude asi zítra?! Co dáno krýt těm neprůhledným tmám, co vyvalí se z černých mraků nitra, co přijde, vstane a co dokoná? A byla noc mi jako opona, a světlo hvězdy, jež se v temnu chví, jak malý otvor okrouhlý je v ní, jímž řidič hry se do hlediště dívá, zda hra můž’ počít. Ó, ta hvězda mhlivá, zda nejeví, že za tmou světlo je, že za ní cos již připravuje Den? Co přinese? Číš míru, pokoje, květ lásky sladký, nebo žal a sten? Ký bude běh mít hra ta, jaký účel? A zhoustla tma, klid kolem, kraj byl tich; jen pes, jenž spal, u nohou leže mých, se pozved a jak větřil cos by, skučel... 31