JAKO KVĚTY.

Antonín Klášterský

JAKO KVĚTY.
Pěšinou se toulám luk, kde se kosa svítí, v skráň mi tepe nesouzvuk illuse a žití. Za večerní záplavy, v které vše se koupá, jaká vůně z otavy pokosené stoupá! Ach, co sny a illuse, marný trud a hněty! – nejkrašší žít na luze prostě jak ty květy. Plát a zářit, dýchat rád, kdy vše jarem jihne, neptat se a nestarat, kosy blesk zda švihne. A po sobě památkou, mír kdy v tváři trůní, nechat takou přesladkou opojivou vůni! 61