TICHO V LESE.

Antonín Klášterský

TICHO V LESE.
Tmí se zvolna. Mech je zrosen. V slavném lesů mlčení vrcholky jen planou sosen v červánkovém plameni. Tu tam ještě snět se hýbá, leč tak tiše, zlehýnka, jako když tě ukolíbá do snů milá vzpomínka. A ten večer jak když víkem rakev bolů překlopí, duše má se vrhá s díkem do té ticha zátopy. Cítí, jak ta čistá lázeň vlahá je i chladivá, smývá starost, trud i bázeň, v ryzí běl se odívá. A ten motýl v šeru lesa jak z mé duše odlít by, na svých bílých křídlech nesa tiché sny a modlitby. 30