Zahrada vzdechů.

Alfons Breska

Bez hnutí zahrada se leskne jesenním sluncem zlacená, cos chvílemi si v snětích steskne, chvílemi cosi zastená. Tlumeně v korunách to vzdychá, za vzdechem vane tichý vzdech, a pokaždé se snáší zticha list velký, zlatý dolů v mech. Neztichne snětí teskné štkání, vše samý pláč a vzlyk a sten, a listí prší bez ustání, za listem list jak duše sen. Za listem list se snáší volně na cestu dávno ztajenou, a srdce mé se chvěje bolně těch teskných vzlyků ozvěnou.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

274. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VŠEDNÍ DEN. (Emanuel z Čenkova)
  2. ANI NEVÍM... (Antonín Sova)
  3. Ekloga. (Alois Škampa)
  4. Když slunce nevyjde, i mlha stačí, ( H. Uden)
  5. KU STŘÍBRNÉ SVATBĚ DO ALBUM. (Josef Kuchař)
  6. BOLEST (Vladimír Frída)
  7. OBLAKA. (Alois Škampa)
  8. PODZIM. (Karel Toman)
  9. Podzimní duma. (Emanuel z Čenkova)
  10. Duma v jeseni. (Rudolf Bort)