ANI NEVÍM...

Antonín Sova

Ani nevím, mám-li zajásat, anebo smát se, anebo plakat. Vítr je tichý a lákavé ráno, jasné zvony v dálkách se trhají, v lesích jak servané pavučiny. V tolika keřích zahrady slunce hoří, na zamžených hroznech chytají ptáci jeho zlato, každá krůpěj rosy, každý kamínek v písku, každý stonek a rozvité květy, hrany schodů, okraje vyschlého basinu s povadlým listím, každá chvěje se trávka. Tu vůni mrazivých jiter ssál bych dlouho. A nevím ani, mám-li zajásat anebo plakat, když myslím na ni, kterak „dobrou noc“ napsala v prachu okna a kterak včera večer dlouho do noci snila: to všecko o mně usmívajíc se nad hasnoucí lampou, již s rozpuštěnými vlasy. Hle, květy na jejích oknech, hledících v zahradu, pohnuly se a celé slunce, rozbité o skleník, řítí se vpádem do okenních rámů, kam víno své vetkalo hrozny, a na její čelo a na její bohaté pletence vlasů, a na její oči, jež z dálky se usmívají... V té vůni mrazivých jiter má zraje láska.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

472. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zahrada vzdechů. (Alfons Breska)
  2. TAJEMSTVÍ PODZIMU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. None (Karel Babánek)
  4. V MLHÁCH. (František Taufer)
  5. Suchá větev. (Josef Václav Sládek)
  6. Adagio. (Antonín Klášterský)
  7. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. Jak plaché ráno, bosé, stříbrné, (Adolf Racek)
  9. Podzimní duma. (Emanuel z Čenkova)
  10. VCHOD ZAMLKLÝ LIST RÉVY OBEPÍNÁ... (Karel Babánek)