II. Od ženy svojí odtrh jsem se mocí,

Antonín Klášterský

Od ženy svojí odtrh jsem se mocí, ji opustil jsem, ač mne ráda měla; spícího děcka rtem se dotkl čela a jako zloděj odkradl se v noci. Svět může klnout manželu a otci, leč duší jeho myšlenka jen chvěla, že sám jen dojde, hvězd kde záře skvělá, neb v žití všednu zhyne bez pomoci. Mé umění, Ó, umění mé svaté, ta oběť tobě marná byla, marná, neb potom Emmu zřel jsem jedenkráte. A zda dnes přijde? ptám se rozchvěn denně – a vidí-li, jak láska má je žárná? Ne, marně prcháš, neunikneš – ženě.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

452. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Má Terezo! Jak slíbil jsem Vám píši; (Emanuel Hauner)
  2. VDOVA. (Jan Opolský)
  3. SOCHA V POLI. (Jan Opolský)
  4. Návrat a shledání. (Eliška Krásnohorská)
  5. Bořek. (Antal Stašek)
  6. PRVNÍ NOC. (Vladimír Houdek)
  7. Nad mrtvolou. (Ludvík Lošťák)
  8. Byla noc tak děsná jako hřích, (Josef Holý)
  9. IN TENEBRIS. (František Kvapil)
  10. PROČ? (Jan Spáčil-Žeranovský)