SRDCE.

Antonín Klášterský

Je zprvu vázou, zkad se květy smějí tak prosté, čisté, rosa když je koupá, jak dětská očka rozmile tak hloupá, jež nevědí o mrazech, o závěji. Pak kaditelnou, kde vždy ohnivěji to plá a doutná a zkad, jak se houpá, dým oběti, již neseš jiným, stoupá a obláčky se vonné k nebi chvějí. A pokladničkou pak, co skráň se kloní, již, lásky žebrák, držíš nastavenu a čekáš, zda kdo hodí haléř do ní. A posléz jenom popelnicí, urnou, kde ze všeho, co mělo pro tě cenu, si pouhý popel skládáš s myslí chmurnou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

365. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pohádka o jabloni. (Rudolf Bort)
  2. Sanice. (František Serafínský Procházka)
  3. LEDEN (František Odvalil)
  4. Letí divá vichřice, (Rudolf Mayer)
  5. Noční výjev. (Eliška Krásnohorská)
  6. ROLNIČKY ZVONÍ... (Bohumil Adámek)
  7. Vánoční. (Jaroslav Vrchlický)
  8. POHÁDKA. (Josef Václav Sládek)
  9. báseň bez názvu (Josef Kuchař)
  10. VŘES. (Josef Václav Sládek)