JARNÍ PÍSEŇ.

Antonín Klášterský

Země musí v sebe vpíti všechen zimy led a sníh, aby po všech závějích na ňadrech jí rostlo kvítí. Strom, by mohl ráno líti ve vzduch vůni z listů svých, večer jak se počal tmíti, jedových par zhoubu vdých’. Musilo tak rovněž býti s námi, dítě – v dobách zlých vpilo bolest naše žití. Bolest vpita do všech rýh! V oku tvém se záře nítí, radost dýchá z písní mých.

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

358. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. III. Zima jde, ó nejde, letí (Herma Pilbauerová)
  2. V. Jde zima, jde. – Strom holý k nebi pne se, (Herma Pilbauerová)
  3. Zima. (Antonín Klášterský)
  4. VI. Smutno, teskno v širém kraji. (Herma Pilbauerová)
  5. Prvý sníh. (Antonín Sova)
  6. KONEC ZIMY. (Alois Škampa)
  7. Vzdech prosebný. (Adolf Heyduk)
  8. Vy oči. (Josef Václav Sládek)
  9. CESTOU V ZIMĚ. (Antonín Klášterský)
  10. POHÁDKA. (Jaroslav Vrchlický)