Melancholie oblaků.

Antonín Klášterský

V modrou se oblohu dívám, hluboko stápím v ni zrak, přes ni se obláčky šinou sněžné a bělostné tak. Dívám se, zvolna jak plynou, plynou a tratí se již, v duši se smutek mi vkrádá, teskná a podivná tíž. Zdá se mi, že to dav ptáků, bílých že křídel to shluk, která se ke slunci vznesla nad zlatem polí a luk. Zdá se mi: plachty to bílé, které se na stěžních pnou velikých, nádherných lodí nesených tichou vln hrou. Zdá se mi, snů že to vlídných dětských a čistých je chvat, hlavou když klidnou a spící táhne jich bez konce řad. Dívám se, zvolna jak plynou, plynou a tratí se již, v duši se smutek mi vkrádá, teskná a podivná tíž. Ptáci se ztratili v dáli, lodi se rozbily tmou, zticha sny prchají z duše, obláčky mizí a jdou...

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

64. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LXXXIV. Jak malý vloček bílé pěny (Jaroslav Vrchlický)
  2. KVĚT BOLESTI. (František Serafínský Procházka)
  3. Měsíc na moři. (Jaroslav Vrchlický)
  4. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  5. PŘI SLUNCE ZÁPADU. (Emanuel Čenkov)
  6. OBLAKA. (Antonín Klášterský)
  7. PSYCHÉ (Beneš Grünwald)
  8. JAK VE SNÁCH ŽIJU... (Jaroslav Vrchlický)
  9. Holubičko! (Xaver Dvořák)
  10. Na Skalkách (Stanislav Kostka Neumann)