Čtenářka.

Antonín Klášterský

Za bílým domem zahrada tak plná písní, plná záře, co květů jen tam napadá teď trávy na polštáře! Na lávku tam si sedla teď pod kvetoucími kři a stromy, a zdálo se, ta nad ní sněť že pod květem se zlomí. Půl děcka měla nevinnu a zpola půvab mladé dámy a oči měla ve stínu kloboučku z bílé slámy. A do knihy jí padal zrak, kde mnohou sladkou sloku četla, co nad hlavou jí zpíval pták a stará hruše kvetla. Co na cestu kol paprsek se prosmyk’ skrze korun stropy, jak byl by její nožky vděk tu zlaté nechal stopy. Pak spouští v dlaň svou hlavu, sníc, a bílý oblak v letu stihá a neví, co ji vábí víc, zda jaro nebo kniha. Ó, básníku, ty samotář, sám nevíš ani, vězeň cely, jak často pták a květ a zář se s tebou o zdar dělí!

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

315. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. STARÁ PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  2. MOUCHA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. BABÍ LÉTO. (Antonín Klášterský)
  4. JESEŇ. (Antonín Klášterský)
  5. Snění v lese. (Alois Škampa)
  6. ZAS KVETOU ŠÍPKY. (Antonín Klášterský)
  7. Strhané květy. (Adolf Heyduk)
  8. Vše zvadlo. (Adolf Heyduk)
  9. Idylla hřbitovní. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Dům klidu bílý v zahradách se kryje, ( H. Uden)