HŮL.

Antonín Klášterský

Když řeky po břehu jsem ráno kráčel, v písku jsem třpytném našel hůl, a v dáli ani v blízku jsem nezřel člověka, ať kam jsem hleděl v pole. A mošna ležela žebrácká u té hole, a nic v ní nebylo. Ó, jistě hladem zmořen a větrem bičován a o vrb starých kořen tu klopýtaje, vlek’ se starý žebrák tudy a na dně řeky té své bolesti a trudy již pohřbil. Ale hůl tu nechal nocí temnou, jak řek’ by: Umírám, však bída nemře se mnou, je věčná, dědí se! Hle, odkazy ty bědné! Ó, kdo tu jeho hůl a kdo tu mošnu zvedne?!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

66. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na strništi. (Jaroslav Vrchlický)
  2. VI. Kde po lukách dnes hledám parnasii, (František Leubner)
  3. XXXIII. Na luka ocún sed, (Adolf Heyduk)
  4. JAROSLAVU KVAPILOVI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. XV. Podzimní lístek. (Josef Svatopluk Machar)
  6. Na veském hřbitově. (Eliška Krásnohorská)
  7. Pýcha vzňala modré oko moje, (Josef Holý)
  8. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  9. REKVIEM (Rudolf Medek)
  10. Západy. (Jaroslav Vrchlický)