Ty hvězdičko modrá nad zemí(Y3a)
tak modrá tak malá tak skrovná(A3a)
že moh bych tě sevřít zdá se mi(Y3a)
i do malé pěsti své zrovna(A3a)
Když hvězdami vzplane temná výš(Y3a)
a celé se zajiskří nebe(A3a)
já hledám tě vždycky a odpustíš(Y4m)
tak trochu mám na mysli sebe(A3a)
Ty záříš s tak vlídným úsměvem(Y3a)
jenž za noci činí tě kráskou(A3a)
ó jistě ty také stejným k všem(Y3a)
tu soucitem planeš i láskou(A3a)
A co ty dbáš cestou ujetou(Y3a)
nad spoustami domův a věží(A3a)
že za velkou zářící kometou(Y3a)
sta jiných hvězd překotem běží(A3a)
A co ty dbáš tichá ve snách svých(Y3a)
že před tebou za tebou skvěje(A3a)
se řada hvězd větších krásnějších(Y3a)
a pouští se v závod a reje(A3a)
Já chápu tě věř mi a mám tě rád(Y4m)
na nebeském pásu tom zkvetlém(A3a)
že třeba jen malá chceš sama stát(Y4m)
a zářiti vlastním svým světlem(A3a)
Snad učený někde profesor(Y3a)
jenž na zemi žije jak v hrobě(A3a)
teď nasadil skla si na svůj zor(Y3a)
a upřeně dívá se k tobě(A3a)
Však čím se víc dívá žasne tich(Y3a)
a učenou hlavou svou vrtí(A3a)
Že půjde ta hvězda tak nebyl bych(Y4m)
řek ani do nejdelší smrti(A3a)
Dle výpočtů přesných autorit(Y3a)
jež sotva kdo v budoucnu zvrátí(A3a)
ta hvězda přec měla v pravo jít(Y3a)
a ne se tak na levo dáti(A3a)
Však ty se jen smíchem otřeseš(Y3a)
v tom zářícím oblohy sále(A3a)
Co hloupých ti rozum Co učených lež(Y4m)
Svou cestou jdeš s úsměvem dále(A3a)