ZRNÍ.

Antonín Klášterský

Sen dlouhý v hrobce snila mumie a držela v své dlani kytku klasů, a slunný proud se na ně nelije – v té mrtvé ruce tkví tak moře času. Však přišel den, a otevřeli hrob a klasy vzali z mrtvé černé dlaně, by zrní jejich, plody dávných dob, se navrátilo zemi nečekaně. A div! Nechť klasy spaly tisíc let, z jich zrní rostly plné klasy nové, všech jiných větší, přešlé síly sled, se chvěly, v mrak co létli skřivánkové. Ó, básníku, co praví příběh ten? Mně těcha z něho do srdce se prýští. Co dnešek ti? Jen klidně padni v sen, tvé zrní počkat může na věk příští. Nechť dlouho spí – sil nevezme mu čas, když pravé bylo, do země se vrátí, a v nových klasech bude slunce jas, a bude vítr budoucna si hráti. Ty klasy budou potom větší všech, a jejich zrní všeho zrní těžší, a příští vnuk se stápět bude v snech o dávné síle, na níž dnešek hřeší!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

168. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ÚDOLÍ RADOSTI. (Augustin Eugen Mužík)
  2. ŽNEC. (Karel Babánek)
  3. Trávy na hrobě (Antonín Sova)
  4. SMUTNÝ DEN. (Antonín Sova)
  5. Sen Tamerlanův. (Jaroslav Vrchlický)
  6. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  7. Z OSUDU RUKOU... (Josef Václav Sládek)
  8. Vstup. (Jaroslav Vrchlický)
  9. ŽEŇ. (Xaver Dvořák)
  10. VĚNEC Z KLASŮ (Xaver Dvořák)