VÁNOČNÍ HALUZ.

Antonín Klášterský

Je starý zvyk, že dívky dají snět třešně v zimě do vody a v komůrce své, v jizbě, v stáji do jarní vkouzlí pohody: Že o vánocích, sníh kdy padá, za vánice a za zimy jim rozkvete ta haluz mladá drobnými květy bílými. A jako na div jarní ony na snět tu patří s úsměvem, ba zdá se jim: sad kol je vonný, a ony s milým chodí v něm. Zas pějí ptáci, květ je všude, a milý šeptá: Má jsi, má! Co bylo, je, co není, bude, slib jara tolik dojímá. Ó, srdce, jež jsi dlouho spalo ve smutku, stínech, zbuď se, zbuď! Vždyť na květ stačí i jen málo si zahřáti dát chladnou hruď. Dej prohřát si ji teplem lásky a svlažit novou nadějí, slyš mladý smích, slyš dětské hlásky, zpěv zvonů, jež zní slavněji. Co zima tu? Hleď, v oknech světla! Ó, vánoční buď ona snět, jež jako jarní zázrak zkvetla, a věř a doufej, mladě kveť!

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

42. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ROLNIČKY ZVONÍ... (Bohumil Adámek)
  2. Zimní píseň. (Antonín Klášterský)
  3. VII. Co se děje v širém kraji? (Herma Pilbauerová)
  4. PROSINEC 1917. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  5. Záchvaty. (Beneš Doubravský)
  6. III. Zima jde, ó nejde, letí (Herma Pilbauerová)
  7. Prvý sníh. (Antonín Sova)
  8. Ledové květy. (Svatopluk Čech)
  9. Stopy v sněhu. (Antonín Klášterský)
  10. Sanice. (František Serafínský Procházka)