Záchvaty.

Beneš Doubravský

Vídám tu paní, vídám ji denně, vždy má tak teplý, měkoučký šat a v límci sněžném jak v bílé pěně hlava jí mizí, tak plná vnad. Za mrazu chodí, za vánic divých, kdy vítr šlehá jehlami v tvář, – ona se směje a v očích snivých blaha a štěstí kmitá jí zář. Já zrovna ssaji zrakem i rtoma postavu její mizící v dál a ptám se sebe, zda kdo z nás doma takovým smíchem jednou se smál? Pravda, i nám smích časem se řine z úst jako horské bystřiny spád, avšak přec cítím, že je to jiné, že je v tom rozdíl: smát se a smát. Ten smích náš horský není ten pravý, má v sobě hořkosť, má v sobě žal, je mi tak při něm, jak zvuk by dravý v záchvěvech jeho bouřil a lkal. Proč jenom ona, proč jen ta dáma, co má ten teplý, měkoučký šat, proč jenom ona ze všech nás sama takovým smíchem umí se smát? A proč k nám chodí, co chce zde v zimě, proč právě přišla v samotu teď, kdy zeleň všecka pod sněhem dříme a větrem praská strhaná sněť? Či nás chce bodat, trýznit svým smíchem? – to byl by těžký, paničko, hřích! – – – Co slyším? Už zas perlí se tichem ten její teplý, dráždivý smích! Ve mně to bouří, v žilách to škube, krev bije v spánky, zub hryže ret, a moje ruce mozolné, hrubé maně se lámou, vztahují v před. Běda té ženě, stokrát jí běda, prokletý budiž ten její smích! Proč sem zas kráčí? Což jí to nedá? Co má z těch žertů, vycházek svých? Však ať dá pozor, sejde–li níže, jak rys ji chytnu, budu se rvát a pak ji do své odnesu chýže – tam se mi musí do smrti smát.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

371. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sanice. (František Serafínský Procházka)
  2. Zimní píseň. (Antonín Klášterský)
  3. Sněhulka. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ZAPADLOU STOPOU. (Alois Škampa)
  5. VÁNOČNÍ HALUZ. (Antonín Klášterský)
  6. Juž dávno zvyk’ jsem... (František Serafínský Procházka)
  7. VII. Co se děje v širém kraji? (Herma Pilbauerová)
  8. ROMANCE SE SMUTNÝM KONCEM (Josef Svatopluk Machar)
  9. IV. V očích mně cos světélkuje, (Jan Neruda)
  10. V CHUMELICI. (Alois Škampa)