ROMANCE SE SMUTNÝM KONCEM

Josef Svatopluk Machar

Tančila radostně, vesele, každičkým dnem svého žití – dni její neměly včerejšků ni zítřků nechtěly míti. Ve dne jí sluníčko hořelo, za noci lampy jí plály – hloupostem, radostem, rozkoším vstříc její oči se smály. Leč hrůza! jednou zrcadlo jí dělo, že ve vlasech pár bílých zmijí má, že někdo vryl dvě čárky v hladké čelo, že pavouk plete síť pod očima. A náhle cítí, že smích v jejích rtech se dusí, slovo veselé že vázne, tep krve nenalézá známých ech, že po ní kloužou už jen oči prázdné. Ne, ne, ne, nevzdá se, podnikne boj, nedá se odstrčit přírodou zlou – barvy a masáže, posty a hoj, poraďte! Dejte sem zkušenost svou! Čeká. Slunce svítí, ale nehřeje. Lampa hoří v noci, světlo smutné je. Odpoledne jednou ve slunečním dnu modrý prach se zdvihal z parket ku oknu, vešla stará žena s obličejem žlutým, bezzubá a s zrakem vyhaslým a dutým, tiše stanula tu, dívala se na ni, slůvka neřekla a šla zas znenadání. Druhého dne zase vešla, sedla si zase beze slova, takhle vedla si několikrát ještě. Potom seděla, kývla však už hlavou. V líc jí hleděla. Při návštěvě příští blízko přistoupila, studenou svou dlaní skráň jí pohladila. Pár slov promluvila, že co bylo, není, hlas zněl jako puklých zvonů rachocení. Na to přišla zas a neodešla víc, rozprávěla stále chrčíc, kašlajíc, o zimě a mrazech, o minulém štěstí, o dnech nevrátivých, o zlu, o bolesti. Sedaly tak spolu v šerých zimních dnech, mráz jim kreslil zmrzlé květy na oknech.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

467. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Záchvaty. (Beneš Doubravský)
  2. BALLADA, KTERÁ SE ZPÍVALA V QUARTIER LATIN. (František Kvapil)
  3. BÍLÉMU KVĚTU. (Antonín Klášterský)
  4. Sanice. (František Serafínský Procházka)
  5. Spánek přírody. (Bohdan Kaminský)
  6. PROSINEC 1917. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  7. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  8. báseň bez názvu (Josef Kuchař)
  9. Pára nad obzorem. (Alois Škampa)
  10. MRTVÁ, ZABITÁ... (Karel Boromejský Hájek)