7. Není to zem, ani nebe zcela,

Jan Kollár

7.
Není to zem, ani nebe zcela, Není to zem, ani nebe zcela,
Co se z tváři její vyskytá, Svatost je to v kráse zavitá, Duše božská v outlé cloně těla; Hned láskou pálá, hned jakby chtěla Vzhůru letnouť, cyty zamítá, Do ruk běží, aj v blesk rozlitá – Světy hvězd jí plynou vůkol čela. Ba sy tuším všudypřítomnosti Ode bohů samých půjčila, An mi vždy tkví v očích, v obraznosti. O rcy mi jen, družko rozmilá! Jsyli trupel, ať sy trudu spořím, Čili anděl, ať se tobě kořím. 8

Kniha Básně (1821)
Autor Jan Kollár

Další vydání

7. Není to zem, ani nebe zcela, v knize Slávy dcera ve třech zpěvích (1824)

7. Není to zem, ani nebe zcela, v knize Slávy dcera (1832)