14. Někdy rtů dvanácte holubice

Jan Kollár

Někdy rtů dvanácte holubice Jedna k jazykům sto rozžala, Našim věkům klnouc přestala Přízeň nebes dávat divů více. Dvě se ke mně vznesly, v jedné díce Řeči jen zniž její pochvala; K peánům sy křídel žádala Tužba, ousta hasly začít chtíce. Plností se vnitřek puknout míní, Ano ode srdce mezera Ke rtům příkrou cytům cestu činí. Než hle tak se pomstí nevěra, Jeden předmět hoden Homera, Srdce vzývá, slovo tuším stíní.

Patří do shluku

archa, noemův, noe, arch, holubice, potopa, úmluva, ratolístka, koráb, penzista

76. báseň z celkových 180

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Chudobky. (Ervín Špindler)
  2. CESTOU. (Jaroslav Goll)
  3. Martyrium. (Xaver Dvořák)
  4. Píseň. (Stanislav Kostka Neumann)
  5. PÍSEŇ VÍTĚZNÁ (Stanislav Kostka Neumann)
  6. Lancea salutis. (Xaver Dvořák)
  7. Trenčanské chaloupky. (Adolf Heyduk)
  8. Noah. (Josef Jaroslav Langer)
  9. NOE. (Jan Opolský)
  10. Poslání.*) (Josef Uhlíř)